O B J E D N Á V K Y

S T Ř I H Ů :


***
* **

N Á V O D Y

Š I T Í :

Červenec 2017

HISTORICKÝ ODĚVNÍ SLOVNÍK

23. července 2017 v 9:55 | STŘIHY OTYLKA |  historie = GOTIKA
BARCHAN: tkanina, jejíž osnova je lněná a vetkání bavlněné (Winter a Zíbrt, 1892)

BARET je pokrývka hlavy. Velmi oblíbená zejména v 15.stol. (Kýbalová, 2001) Též byl nejpozději od 13.st. nošen i příslušníky některých duchovních rytířských řádů (např. Johanité). Biretus, biretum, bonet, ang. biretta - Biret = hranatá čepička nošená kněžími římské katolické církve, kteří jsou v černém, biskupském purpuru nebo v kardinálské červeni. Odvozená od beret, beretta, barret. Původně pokrývka hlavy, obtížně odlišitelná od aumusse (pozdní 13., ranné 14.století). Biret je též součástí akademického šatu (vestitus scholasticus) rektorů univerzit.
BATVAT : prošívaná čapka, nošená jako měkká ochrana hlavy pod helmicí nebo kroužkovou kápí. Jednalo se o součást tzv. "měkké zbroje".

BLŮZA, halenka: horní díl ženského oděvu z lehké látky

BRUCHY: spodní prádlo, nejčastěji v délce ke koleni, k němuž se uvazovaly dělené nohavice.

COTTE: od počátku 14. století to byl nový typ základního oblečení, který bylo možné nosit i jako samostatný oděv. Podle potřeb a možností nositele byl tento oděv pravděpodobně oblékán přes spodní oděv, nebo na místo něho. Muži je nosili volnější, ženy těsnější. Byl nošen volně, nebo přepásaný, jeho rukávy bývaly těsné i volnější. (Kýbalová, 2001)

COTTEHARDIE, cotte-hardie, cotardie: velmi módní svrchní oděv nošený muži i ženami od třicátých let 14. století. Býval téměř výhradně pořizovaný z drahých látek a byl náročného střihu, proto byl vyhrazen urozeným a movitým.
Cotardie je charakteristický těsným střihem na tělo a úzkým pasem. Mužský cotardie býval vpředu otevřený a zapínaný na knoflíky, měl volnější rukávy v nadloktí a úzké na předloktí, často opět spínané na knoflíčky. Ženský cotardie zdůrazňoval štíhlou ženskou postavu. Býval nejčastěji vypasovaný zadním šněrováním a míval široký výstřih. Rukávy byly nejčastěji dlouhé úzké, často na předloktí spínané na knoflíčky

Čepec, čapka, čepice, lat. mitra, fr. coiffe, něm. haube, it. cofea, ang. coif, šp. cofia - pokrývka hlavy nošená od 11. a 12.stol po celý středověk mnoha tvarů, přičemž mitra (infule) byla v té době také označení pro pokrývku hlavy kněží. (Zíbrt, 1892, Kýbalová, 2001). Kybalová (přednáška 4/2006) pravila, že velmi rozšířená, bílá čepička s vázáním pod bradu, plátěná, nošená oběma pohlavími po celé 13. a 14. století byla zvána česky "čepec" (ang. coif)

DALMATIKA, tunicella: svrchní liturgické roucho jáhna římského obřadu, společně s tunicellou a kasulí bývá označován jako ornát (Bravermanová, Lutonský, 2001)

EMPÍROVÝ STŘIH: šaty s vysokým pasem pod prsy a hlubokým kulatým výstřihem

FĚRTOCH šorc, šorec, vokasnice, kasanka, kasanice, pásmice, všertuch, šertuch - kus látky uvazovaný do pasu, zástěra (Zíbrt, 1892)

FIŽÍ: náprsní nabíraná krajková, volánková ozdoba šatů a košil, halenek, tunik

FRAK: slavnostní pánský společenský večerní oblek

GARDCORP, gardecorpe, garde-corp, hérigaud, herigaute, hergot, angl. hery goud, nem. riesekappe: nosili od 13. do první asi čtvrtiny 14.- století muži i ženy. Byl to velmi oblíbený typ svrchníku. Šil se tudíž z teplých, nejčastěji vlněných tkanin, podšíval se, někdy i krátce střiženou kožešinou. byl volnějšího střihu, suknice byla rozšířená, domnívám se, že zejména vkládáním klínů. Pokud nositel jezdil na koni, nechal si v přední a zadní střední vertikále asi od boků dolů udělat rozparek - mohl tak lépe nasedat a sedět na koni obkročmo. Rukávy byly přišité zvlášť, v ramenním švu buď nařasené do drobných četných skladů nebo hladce přišité. Byly poměrně široké, téměř obdélníkového nebo čtvercového tvaru, téměř "rovné", dlouhé - někdy i delší než paže. Na přední straně měly typický průstřih, kterým bylo možné prostrčit ruku. Garde-corps měl často integrovanou kápi, aby lépe chránil proti chladu, větru a dešti. Délka oděvu byla opět různá - od poloviny lýtek asi ke kotníkům. Během druhé 1/4 14. století byl postupně nahrazován jinými, tehdy módnějšími, typy svrchníků, jako např.surcottem, později asi od 40. let 14. stol. stále více vypasovanými typy svrchních kabátců.

GEPENT: módní dámský čepeček.

HACE: kratší mužské i ženské spodní prádlo k němuž se uvazovaly dělené nohavice. Z ikonografickým pramenů máme toto spodní prádlo doložené i u žen (dámské hace z 15. století jsou vyobrazeny na fresce umučení sv. Barbory v diecézním muzeu v Plzni).
Vzhledem k dobové morálce bylo ve 14. století téměř nemožné zobrazovat intimní dámské spodní prádlo, proto máme jeho podobu spolehlivě doloženou až z počátku 15. století v souvislosti s novým žánrovým pojetím. Na přelomu 14. a 15. století a na počátku 15. století je pánské a dámské spodní prádlo ve třech základních podobách téměř shodné. (ZDROJ: https://forum.livinghistory.cz/viewtopic.php?t=1947)

HALENKA, blůzka: horní díl ženského oděvu z lehké látky

HENNIM, roh, roskop, něm. rosskopf, roskopij, burgundský čepec, hanlivě chomút, hennin (fr. angl): označení vysokých módních pokrývek ženské hlavy. Slovo hennin také skutečně vzniklo z nepochopení původní nelichotivé poznámky. Módní byl od 1380 do konce 15.století. Dvojrohá forma hornerhaube (chomůty, rohy, fr. coiffure a cornes, it. sella) byla rozšířená do 60.let 15. stol a byla velmi oblíbená na burgundském dvoře. Forma zvaná sturz byla velmi oblíbená i v českých zemích. (Zíbrt 1892, Boucher, 1965, Kýbalová 2001)

HOUPELANDE: dlouhé, bohatě řasené oděvy s širokými rukávy, které nosili muži i ženy. Rukávy tohoto oděvu běžně dosahovaly až na zem. Bývaly bohatě zdobené vykrajováním a podšité kontrastní látkou. Ženské houpelande mívaly zdůrazněn zvýšený pas.
Střihově je oděv rozdělen na těsně tvarovaný živůtek s hlubokým výstřihem do V a širokou rozšířenou sukni. Ve výstřihu je vložen tzv. prsník, punt, pantlík. Tento oděv se objevuje od třetí čtvrtiny 14. století a je módní po větší část 15. století. (Kýbalová, 2001)

CHAINSE, chansil: košilka, spodní dámský oděv zhotovovaný z plátna, polohedvábných i hedvábných látek v závislosti na postavení majitele, často též s ozdobnými lemy. Výstřih u krku býval leckdy sepjat ozdobnou sponou. Bývaly volnější i přiléhavé, tvarující postavu. Jejich vypasování bylo většinou dáno šněrováním. V dobové milostné písni "Lanval" autorka Marie de France naznačuje, že některé svůdné dámské košilky mohly mít na boku otevřený šev, který zčásti tělo odhaloval. Podobnou spodní košilku má Ježíšek na oltářním deskovém obrazu Zbraslavská Madona (Zbraslav, farní kostel, dříve klášter, sv. Jakuba Většího, kolem roku 1360). (ZDROJ: https://forum.livinghistory.cz/viewtopic.php?t=1947)

CHAPEAU: velmi módní pánský špičatý klobouk, vzadu a po stranách s přehrnutým okrajem. Byl nošen jako lovecký (je doložený i u žen) i jako reprezentativní, často podšitý vzácnou kožešinou a bohatě zdobený. Též klenot v heraldice. (ZDROJ: https://forum.livinghistory.cz/viewtopic.php?t=1947)

CHAPEL: velmi módní ozdobný nízký diadém. Býval bohatě zdobený perlami a kameny. (ZDROJ: https://forum.livinghistory.cz/viewtopic.php?t=1947)

JAGUETTE: mužský vypasovaný krátký kabátec se stojáčkem, třetí čtvrtina 14 stol.

KABÁT, plášť druhy:
  • PALETO: volný kabát nebo plášť střihu do A. Délka bývá různých délek. tj. po pas, nebo ke kolenům
  • PELERÍNA: krátký plášť nebo kabát bez rukávů
  • REDINGOT: plášť, přiléhavý pase, jehož zadní část má podobné střižení jako frak, s bočními švy, umístěnými pod lopatkami, s obloukovitým tvarováním. K dolnímu okraji se rozšiřuje. Může být jednořadý i dvouřadý.
  • TRENČKOT: jednořadý nebo dvouřadý plášť sportovního typu se širokými klapami a větším límcem. Střihové řešení: náramíky, sedla, klínové (raglánové) rukávy
  • TUNIKA: svrchní plášť košilového střihu, často se nosí přepásaný
KABÁTEC druhy:
  • JAGUETTE: mužský vypasovaný krátký kabátec se stojáčkem. Délka nad rozkrok, třetí čtvrtina 14 stol.
  • KABÁTEC: zprvu spodní krátký prošívaný kabátek pod zbroj, později se šijí s nízkým spojáčkem. Kolem roku 1360 vzníká jaguette jako samostaný svrchní oděv.
  • WAMS: vyvinul se ze spodního oděvu pod zbroj na počátku 14. století. V původním smyslu též spalnieř.

KALHOTY: kalihoty, strč. hacě, škabryně, lat. bracha, angl. braccas, fr. braies, braieul, braiol, bradel, brayer, braggier, ir. trius - dlouhá tradice již od dob Keltů a Germánů. Velmi oblíbené na severu Evropy, kde se udržely dlouho, v jiných částech Evropy záhy převládají dělené nohavice. Mohou být různých tvarů, v ranném středověku jsou obecně volné. Z Orientu, středomoří, Španělska a Irska doloženy i krátké kalhoty těsně pod kolena. Ve vrcholném středověku v Evropě kalhoty pravděpodobně mizí. Kalhoty jsou typické pro Vikingy, Galy, Angly, Sasy. Mongoly, Kumány a Araby. (Vaverka, 2003)
Nohavice, nohavicě, hnátnice, nábedrnie, něm. hosen, rohrenhosen, beinkleidung, beinlinge, fr. chauces, chauches, vik. hosa, lat caligae, pol. nogawice: dělené, uvazované ke spodkům. Tvořily pár samostatných nohavic - bedra, nábedrnie. Zatímco pracující je mívali volnější (doložené jsou volnější i u papežské stráže ve 3/4 14. st.), nobilita je nosila úzké. Objevují se i jako mi-party, tedy každá nohavice jiné barvy. Materiály bývaly různé nejen s ohledem na postavení majitele, ale i na účel nošení. Doložené jsou i dámské nohavice v délkách po koleno i vysoké k rozkroku. Krátké nohavičky mívaly nahoře tkanici pro upevnění nad kolenem, pod kolenem se někdy ještě stahovaly podvazkem.
Podvazek - řemínek s přezkou a nákončím (prakticky se jedná o malý pásek), kterým se fixuje krátká nohavička nebo dlouhá nohavice k holeni těsně pod kolenem, aby nesjížděla a netáhla dolů. U krátkých nohavic které dosahovaly kousek nad koleno byla nahoře navíc tkanice, která se uvázala nad kolenem a podvazek je pak fixoval pod kolenem. Od druhé poloviny 13. století prokazatelně nosili podvazky muži i ženy (Buben - Encyklopedie heraldiky, 1997).

KAPUCE druhy:
  • KÁPĚ, kapuce: mohla být samostatný díl, nebo sešitá s pláštěm. V módě byla i úzká varinta s náprsenkou a se špicí až ke kolenům.
  • KUKLA: kapuce obepínající hlavu
  • KAPUCE S CÍPY: z předního dílu kapuce vychází dlouhé cípy volně vysící na hrudi
KARNÁČ, garnach: cestovní, nebo svrchní plášť kryjící oděv proti nepřízni počasí a prachu. Jsou v něm ale dost často vyobrazováni příslušníci inteligence, například učitelé a doktoři. Široký, volnější, navlékal se přes hlavu. Mohl mít rukávy libovolné délky.

KOŠILE název KOŠILE měl v historii jiný význam, nosila se jako dlouhé spodní prádlo:
čechel, čechl, čechlík, rubáš, rubáč, rub, ruby,, něm. hemd, hemdelin, niderkleit, niderwat, fr. chemise, kemise, chemisette, chainse, it. interula, camicia, arab. kamis, eri, hajaba, džeba, pol. czechel: spodní košile s rukávy nebo bez jak pro muže, tak ženy, spodní oděv zhotovovaný z plátna, polohedvábných i hedvábných látek dle postavení majitele, často s ozdobnými lemy. Pánské bývaly volnější, dámské přiléhavé, tvarující postavu. Dobové milostné písně naznačují, že některé dámské košilky měly šev, který zůstal na boku volný a zčásti tělo odhaloval (Wolfram von Eschenbach - Parzival). Jejich vypasování bylo většinou dáno šněrováním (od 12. stol, velmi módní bylo v 13.stol).Předpokládá se, čechl je synonymum košile, rubáš se lehce liší, ale není snadné určit jak přesně. (Vaverka, 2003, Zíbrt 1892)

KRINOLÍNA ang. fartingale, šp. verdugato: se poprvé objevuje ve Španělsku r. 1470, ale velkého rozmachu se dočká až od 16. století. Prvotní forma byly obruče upevněné z vnější strany sukně barevně odlišnými pruhy látek. (Boucher, 1965)

KRUSELER: typ šlojíře (závoje). Část lemující obličej má našité bohaté volánky. Oblíbený v Anglii, Německu a v Čechách. Od r. 1340 krátce po začátek 15.stol, přičemž nejblíbenější byly kolem poloviny 14.stol (Kýbalová, 2001)

KRZNO druhy:
  1. zimní plášť podšitý kožešinou
  2. spodní měkký oděv pod zbroj
KYTLE kytlice. perkytle, něm. Kitel, kitlik: mužský i ženský pracovní oděv známý již od 12.stol též jako slavnostní oděv cechovní. (Zíbrt. 1892, Kýbalová 2001)

OKRUŽÍ, ožiedlie, obojek- staročesky výstřih, jež v renesanci přešel na označení velkých nabíraný límců (Vaverka, 2003)

ONUCE, ovinky: lat. soccus, něm bundschul: pruh látky pečlivě ovinutý okolo chodidla, ve funkci dnešních ponožek či podkolenek (Zíbrt, 1892)

OPLEČÍ, opléček, rukávce, oplecko, opleček, voplečí, prsník, lat. armilla či amiculum (?), loktušky, loktuše něm. lakentuch: rukávce, horní část spodního ženského oděvu kryjící plece a prsa, oblékaný přes rubáš (Zíbrt, 1892, Měřínský, 2002)

PÁS, opasek: má užitnou i ozdobnou funkci. V historii býval podle použitých materiálů odznakem společenského postavení majitele, leckdy zdobený zlatem a drahokamy.

PELICON: eliptický plášť

PEPLUM: volán v pase na sukni, šatech, halence nebo saku

PLACHETKA, zavití, zavíjěnie, závoj, rouška, pentlík, podvika, paučník, šatek, plachetka, samokrutník, samokroutek, hedvábník, lat vitta, lat. peplum, něm. bulle, fr.cuevre-chief, pol. zawoj, ruszka, ruszyca, swoyk, zawojka - druhy závojů používané od ranného středověku (Zíbrt, 1892) Dokonce se vyskytuje i označení čechlík, jež obvykle značí košili. Slovo pentlík (pol. patlik, petlik, crinale) také může značit korunku, stuhu, ozdobu dívčí hlavy (14.stol). (Kýbalová, 2001)

PLÁŠŤ: chrání nositele před nepřízní počasí a současně je i nezbytným módním doplňkem oděvu. Bývaly z různých materiálů, i podšité kožešinou, leckdy zdobené bohatými lemy, v historii i s vyšitými perlami a kameny, či zdobené rolničkami a zvonečky, některé s krátkým límcem, či kapucou. Zapínané byly na knoflíky, spony, pásky a střapce.
DRUHY PLÁŠ'TŮ v historii byly rozděleny na mnoho různých typů dle účelu i s ohledem na společenské třídy:
  1. pelicon = eliptické
  2. polokruhové
  3. třičtvrtěkruhové
  4. kruhové
  5. karnáč = na pomezí pláště a svrchního oděvu
  6. hérigaud = cestovní plášť s kapucou a dlouhými rukávy
  7. tallium = střih ve tvaru T nebo Y
  8. rheno - krátký plášť bez kapuce, podšitý velmi drahými kožešinami, od 12. století (Norrris, 1927)
PONOŽKY, Chauces, chaussures: šité látkové ponožky (Norris, 1893)

PRSNÍK, pantlík, punt, pol. záloha: velmi nákladně zdobená látka vložená do hlubokého výstřihu šatů zejména u módy burgundského dvora (15.stol), u českých zemích od konce 15.stol (Winter, 1893)

RAGLÁN: oděv s klínovým rukávem

RUKAVICE: nosili je muži i ženy. Lišily se nejen podle účelu pro který byly zhotoveny (lovecké, cestovní, švihácké, bojové), ale samozřejmě i s ohledem na společenské třídy. Primárně chránily ruce, ale byly i ozdobou oděvu. Snem mladých šviháků byly drahocenné benátské rukavice. Slavnostní rukavice mocných byly často zdobené i perlami a drahými kameny. Bojové pak bývaly zesíleny kovovými puklicemi, kroužkovým pletivem, šupinami, nebo byly přímo kované - plátové. Rukavice měla i symbolický význam jako důkaz a vůle suveréna, jako doklad vyslance místo pověřovacích listin, jako záruka dodržení smlouvy, při předávání půdy lokátorům, při udílení práva razit mince, atd.
ZDROJ: https://forum.livinghistory.cz/viewtopic.php?t=1947

RUKÁV druhy:
  • BALONOVÝ: nabíraná hlavice v půramku krátký, nebo polodlouhý
  • RAGLÁNOVÝ: klínový rukáv je střižen z jenoho kusu látky od krku do podpaží
  • PACHY gotické ozdobné delší úzké pruhy látky ve formě falešných rukávů, připevněné v průramku, nebo v lokti. Bývaly přivazovací, připínací, nebo pevně všité do oděvu. Bývaly nejrůznějších tvarů i délek použávané v dámské i mužské módě k oděvu s úzkými rukávy. Běžně se podšívaly barevnou látkou, kožešinou (popelkou = kožešina šedých sibiřských veverek). Je možné, že jejich vznik jako módní ozdoby oděvu původně iniciovaly úzké rukávy zapínané na předloktí řadou knoflíčků. Když se všechny knoflíčky rozepnuly, otevřel se rukáv na předloktí a visel od lokte dolů jako pach. (Kýbalová, 2001)
SUKNICE někdy též sukně, sukně choděcí: pod tímto označením se objevují jak mužské tak i ženské oděvy. Chudí nosily kratší a prosté z hrubého sukna (šeř, šeřina), bohatí, duchovní, soudci a lékaři nosili naopak sukně dlouhé a z drahých látek (samety), leckdy podšité kožešinou.
ZDROJ: https://forum.livinghistory.cz/viewtopic.php?t=1947

SURCOT: svrchní mužský i ženský oděv na pomezí šatové sukně a pláště, bez rukávů nebo krátkým širokým rukávem a běžně nošený od 13. století. Mužské surcoty sahaly ke koleni i níže, někdy bývaly na boku otevřené a byly zpravidla přepásané. Průramky bezrukávového surcotu se prohlubovaly a byly často lemované výšivkou, či kožešinou. Těsnější bývaly spínány na knoflíky vpředu, nebo na rameni. Ženské surcoty bývaly zpravidla ve stejné délce jako šaty a bývaly přizpůsobovány účelu nošení. Lovecké dámské surcoty tak bývaly nejenom v obvyklé délce, ale i kratší, cca do poloviny lýtek (Kodex Manesse).

ŠLOJÍŘ: ženský závoj nošený s diadémem, nebo s čepečkem i jako samostatné zavinutí hlavy.

TUNIKA: svrchní plášť košilového střihu, často se nosí přepásaný
Roccus, cotta, camisia, později rocheta, superpelliceum, komže - bílá nezdobená tunika zvonovitého tvaru nošené klérem v chóru nebo biskupi při procesích. (Bravermanová, Lutonský, 2001)

VARKOČ vafnrok, z něm. Waffenrock: suknice nošená urozenými bojovníky, či služebnými vojáky přes zbroj (u neurozených družiníků a milicí označovala příslušnost). Bývala v erbovních barvách nebo s erbem majitele. Varkoč urozených bojovníků býval často velmi zdobený (mnohdy protkávaný zlatem, vyšitý perlami a posázený drahými kameny) a ze vzácných látek (samety, brokáty, hedvábí), aby odpovídal postavení svého majitele. Wolfram von Eschenbach dokonce v jedné písni zmiňuje jako kurtoazní zástavu lásky spodní dámskou hedvábnou košili, jež dostal král od své choti, aby ji nosil v boji oděnou přes zbroj jako varkoč.
(Winter a Zíbrt, 1892)

ZÁHUBÍ, podhubek, barbette, pol. podwika, podwiczka, podwijeczka, podwijka, podwijadlo: rouška, jež kryje ženskou bradu spínaná bud nahoře na hlavě, nebo na boku (Winter, 1893)

Zástěra, šorc, šorec, vokasnice, kasanka, kasanice, pásmice, fěrtoch, všertuch, šertuch - kus látky uvazovaný do pasu, zástěra (Zíbrt, 1892)

návod ŠITÍ: ŽUPAN S KAPUCÍ

16. července 2017 v 9:08 | STŘIHY OTYLKA |  ŽUPAN
před započetím prací ještě základní rady:
1/ první verzi u nového, tj. nevyzkoušeného střihu vždy šiju z obyčejné látky
2/ zkoušet, zkoušet, zkoušet...
3/ proštepovávat švy až po vyzkoušení a vyladění nepřesností. Každá postava má různé zaoblení a disproporce. Ty jsou potřeba upravovat až při šití.
Střih rozložíme na rub látky a pečlivě obkdreslíme všechny díly, Vystřihujeme asi s 3 cm přídavkem na švy. Na střihu je vyznačena linie osnovy, pečlivě ji dodržte, jinak se budou rukávy kroutit.
Pak si položíme lícem k sobě tělo županu a sestehujeme ramena a boky. Župan vyzkoušíme. Pokud potřebuje nějaké úpravy, ve švech, podle potřeby švy povolíme, nebo naopak boky či ramena zúžíme. Pokud je vše v pořádku, přešijeme na stroji.
Po té vyměříme a provedeme VSAZENÍ RUKÁVŮ
Pozor, na záměnu rukávů. Strana náležející k přednímu dílu, je více vykrojená. Znovu průběžně zkoušíme. Pokud je rukávová hlavice větší, pečlivě postupujeme podle návodu v článku.
Po našití rukávů přistoupíme k vypracování kapuce a průkčnu. Zadní délka průkrčníku musí souhlasit se zadní průkrčníkovou částí kapuce. Délku vyladíme záševkem na náramenicí a sešijeme několik spojovací šev kapuce. Po vaszení do zadního průkrčníku kapuci přišijeme.
Pak vyměříme šířku předních dílů. Oba díly musí být souměrné. Určíme si umístění kapes a přišijeme. Jejich umístění opět musí být souměrné.
Po jejich přišití vyměříme délku rukávů a dolního okraje županu.
Nakonec upravíme přední okraj županu s kapucí. Přebytečnou látku zahrneme, zastřihneme a celý přední okraj županu proštepujeme.
VYBRANÉ STŘIHY:
Župan s kapucí
na teplé zachumlání
e-shop zdarma

179,- Kč
Dostupnost: 10 dnů